Saddámova obhajoba

Saddám Husajn má po dlouhé kariéře ve státních službách pravděpodobně poslední příležitost prokázat své vlasti nějaké dobro. Zarytě odmítá spolupodílet se na vlastní soudní show. A do stává se mu i jisté pomoci z Ameriky.

Saddám nechce uznat legální autoritu americké okupace Iráku, a tím i Amerikou sponzorovaného (a Amerikou cenzurovaného) soudu. Když soudce souhlasil, že Američanům sdělí jeho stížnosti na špatné zacházení ze strany amerických dozorců, vyštěknul: „Nechci, abyste jim to říkal. Chci, abyste jim to poručil! Oni jsou v naší zemi. Jste v Iráku. Oni jsou cizinci, okupanti a vetřelci, proto musíte odsoudit je. Jinak jste jen loďkou pohupující se na vlnách.“ Toto vzplanutí bylo tak silné, že bylo, ještě než Saddám stihnul domluvit, přerušeno vysílání uzavřeného televizního okruhu kontrolovaného Američany. To byla dost trapná chvilka pro irácké vyhlášení nezávislosti! Doufejme, že kdyby byli prezident Bush nebo viceprezident Cheney uvrženi okupační armádou do chládku, což je dost nepravděpodobné, tak by prokázali stejnou odvahu, byť by jejich jedinou snahou bylo zachránit si vlastní kůži.

Dvoje americké liberální noviny, The New York Times a The Washington Post, označily Saddámovo chování za „vztek“, jako kdyby se měl při soudním líčení chovat více uhlazeně. Pravicový Washington Times byl zvláště rozhořčen tím, že bývalý americký ministr spravedlnosti rozšířil řady týmu obhajoby.

Clark nás, stejně jako Jane Fondová, svými nepopulárními názory spolehlivě přiměje k poslechu diskusních rozhlasových pořadů; narozdíl od Fondové v nich však vytrvá. Léta se snaží upozornit na nebezpečný dopad amerických nucených sankcí proti Iráku, ale jen málokdo mu naslouchá. Nezačalo to druhou Bushovou administrativou, neskončilo to první. Clark říkal to samé i během Clintonovy éry, ale neposlouchali jej ani Clintonovi odpůrci.

Clark není partyzán; je donkichotsky zásadový. A statečný. Dva právníci, kteří hájili osoby obžalované spolu se Saddámem Husajnem, už byli zavražděni (zaslechl jsem něco o terorismu) a další raději opustil zemi. Proto si Clark zaslouží respekt, když osobně odjíždí do Iráku, aby se Saddámovi dostalo „spravedlivého soudu“.

Měli by si jej vážit dokonce i stoupenci války v Iráku. Clark totiž může nakonec paradoxně prospět daleko více obžalobě než Saddámovi. Chabá obhajoba by mohla spíše utvrdit dojem, že se jedná o soudní show či právní lynč, což je ta poslední věc, kterou Bushova administrativa potřebovala. Pokud bude Saddámovi umožněno něco na způsob spravedlivého soudu, včetně smysluplné šance na osvobozující rozsudek, celý proces bude vypadat daleko více na úrovni.
Někteří jestřábi však chtějí nejen soudní show samu osobě, ale i výsledný dojem v tomto duchu. „Nejdříve rozsudek, potom soud“, jak psal Lewis Caroll. „Jasně, budeš mít spravedlivý soud,“ prohlásil zkorumpovaný šerif ve filmu Jednoocí Jackové (1961, režie Marlon Brando - pozn. překl.). „A potom tě vlastnoručně oběsím.“

Účelem spravedlivého soudu není pouze ochránit obžalovaného; jedná se také o ujištění veřejnosti, že pravda byla upřímně zjištěna a že žaloba ze strany státu čelila skutečné opozici. Pokud obvinění znamená automaticky uznání viny, pak se státní moc stává absolutní a despotickou. Ochranou obžalovaných chráníme sami sebe.

Dokonce i někteří Iráčané, kteří nenávidí Saddáma a vítají americké snahy o implantaci demokracie, připouštějí, že legitimita nové vlády značně závisí na umožnění krutému tyranovi řádného soudního procesu. Problém je, že jedinou skutečnou Saddámovou obhajobou může být fakt nelegitimity nové vlády.

Ano, Saddám se bude puntičkářsky odvolávat na zákonnost; ale celá idea vlády práva spočívá nakonec v její nestrannosti a obecné aplikaci, dokonce i na nejhorší známé zločince. Málokdo pochybuje o tom, že nespáchal zločiny, z kterých je obviněn; ale mnozí pochybují o tom, že američtí okupanti a jejich iráčtí zákazníci mají legální pravomoc jej odsoudit. To je situace, do které přijíždí Ramsey Clark. Clarkův hlas, jakožto bývalého předního právníka Spojených států, který si získal mezinárodní uznání pro svoji zásadovost, s níž opakovaně napomínal vlastní vládu, bude slyšen po celém světě, pokud zpochybní legalitu základů, na kterých stojí soud se Saddámem Husajnem.

zdroj: Národná tisková agentura