Náš nejhorší nepřítel

Když Mahmúd Ahmadínedžád, íránský prezident, nebo diktátor, nebo tyran, nebo čím vlastně je (jeho ústavní a faktické postavení je nám jen málokdy sdělováno) přijel do New Yorku, nastalo obrovské mediální šílenství. Sílu tohoto šílenství dokládá fakt, že z předních stran bulvárních plátků vystrnadil i O. J. Simpsona. Konec konců O. J. nikdy nepopíral holocaust ani nevolal po vymazání Izraele z mapy.

Ahmadínedžád, jehož jméno se vyslovuje skoro stejně špatně jako Condoleezza, je nyní hlavní volbou v klubu „Hitler měsíce“ a následuje takové hvězdy jako Louis Farrakhan, Manuel Noriega, Saddám Husajn, Usama bin Ladin, Kim Čong Il, opět Saddám Husajn, Mel Gibson a Don Imus. V dlouhém a (myslím, že se to dá klidně napsat) nepříznivém úvodníku Washington Times nejenže třikrát zmínili popírání holocaustu, ale poukazovali na to, že íránští vojáci jsou na pochodu. Názor si udělejte sami.


Nepřátelská palba se monotónně opakovala: „surový diktátor“, „sponzor terorismu“, „vyvíječ jaderných zbraní“ a tak dále. Pokud vám to zní povědomě, jsou to tytéž fráze – doslova! – které jsme slyšeli o Saddámu Husajnovi před pěti lety, i když bez určitých detailů. Válečná strana vytahuje své staré triky.

Íránský vůdce byl pozván, aby promluvil na Kolumbijské univerzitě, jejíž rektor vysvětlil, že to bude nejlepší způsob jak ukázat to, čím ve skutečnosti je, totiž nahnilým jablkem. Od studentů čelil několika nepřátelským otázkám, ale také několikrát sklidil potlesk. Možná je to Hitler; na druhou stranu, není to prezident Bush.

V článku ve Wall Street Journal o íránské návštěvě zmínili Hitlera přesně dvanáctkrát (vedle jeho kresby); v proválečném tisku byly nespočetné hysterické odkazy na nacisty, holocaust, terorismus, útoky z 11. září a tak dále. (Je zajímavé, že Mussolini byl zmíněn jen jednou.) Jen málo z této záplavy slov mělo nějaký faktický vztah k Íránu nebo jeho režimu. Když to tak čtete, nikdy byste nehádali, že ani jeden z únosců z 11. září nebyl Íránec. Celé to byla jen holá propaganda, naprosté veřejné zostuzení zaměřené pouze ke zblbnutí mas.

Rektor Kolumbije, Lee Bollinger, se cítil nucen svého hosta urazit a nazval ho „úžasně nevzdělaným“. Dobrá, tím pádem se zdá, že ho to činí vhodným k utkání se s Bushem, jedním z nejignorantštějších prezidentů v historii USA. Poslechněte si obyčejné Američany debatující o prezidentské pravomoci, až příště budete, řekněme, v McDonaldu: považují za samozřejmé, že prezident má prakticky neomezenou moc, a nevadí jim, co říká ústava. Samozřejmě by rozhořčeně popřeli, že je to diktátor, jelikož musí být zvolen a to je demokracie. Krom toho diktátoři jsou špatní a naši prezidenti ti dobří.

Děsíme se představy, že diktátoři možná mají jaderné zbraně, ale pro demokratické vůdce je jejich držení v pořádku – přestože jediné dvě jaderné bomby v historii použité v obydlených oblastech vybuchly na příkaz amerického prezidenta. (Díky Bohu, že ji Hitler nezískal jako první! Možná by ji zneužil, zatímco Spojené státy ji využily „ke zkrácení války“.)

Každopádně Ahmadínedžád doposud udělal příliš málo věcí, které by ospravedlňovaly jeho srovnávání s Hitlerem. Působí spíš jako loutka režimu než jako silný muž, který režim ovládá, a sotva jako totalitní diktátor. Kde jsou jeho oběti? Ve srovnání se Saddámem vypadá téměř jako lidumil. A dokonce ani Saddám pro Spojené státy nepředstavoval žádnou hrozbu.

Teď je nejhorším nepřítelem nás, Američanů, George Walker Bush. Kdo jiný této zemi uškodil tolik jako on?

zdroj: AlterMedia Česká republika